Výstava betléma

Iniciátorem akce Vyřezávání žďárského betléma pro poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl pan farář Vladimír Vojtěch Záleský v roce 2013. Odborným garantem, dozorem a učitelem všech začínajících řezbářů se stal sázavský řezbář Zdeněk Beran.

S otcem Vladimírem pan Beran spolupracoval již na výrobě betléma pro baziliku a snad tehdy se zrodila myšlenka na vytvoření podobného díla i pro poutní kostel na Zelené hoře. Jako základ posloužila stoletá lípa, která stávala u křížku ve Lhotce. Po nařezání se dřevo rok sušilo a teprve poté se přistoupilo k samotnému vyřezávání. To nakonec probíhalo v letech 2013 a 2014, ale figurky a další řezby se do betléma přidávaly i v následujících letech. Hybnou sílu představoval otec Vladimír Záleský, přičemž jeho roli asi nejlépe vystihuje citát: „Když se vám postavička nepovede, nevadí, vyřežete z toho ovečku a když to nebude ani ovečka, tak z toho bude pěkný kámen."

Do vyřezávání postaviček se tehdy zapojilo kolem 70 lidí. K figurkám postupně přibylo také pozadí betlému s dolním hřbitovem, Zelenou horou, žďárským zámkem, ale i s kostelem a Starou radnicí na náměstí. Dílo se tak stalo obrazem jednoty lidí ve městě. V roce 2016 byla ještě vyřezávána "jubilejní brána" u příležitosti probíhajícího Roku milosrdenství - 45 obrazů s výjevy ze Starého a Nového zákona. Brána je nyní součástí žďárského betléma.

Všechny figurky ve žďárském betlémě mají svůj „certifikát“ a jméno autora, který je vytvořil. Dohromady pomohlo betlém vyrobit na 150 lidí, ať už jej vyřezávali, či zajišťovali technické věci.

Krojová pouť

Zelenohorské poutě byly už od svého začátku velkou událostí, na kterou se scházeli věřící z daleka. Poutní procesí se tak skládalo z věřících pocházejících nejen z měst, ale i vesnic nacházejících se nejen ve žďárském panství. Účastníci byli často oblečeni v místních krojích a doprovázela je kapela, vlajkonoši, preláti, šlechta atd. Důležitou součástí byla také nosítka na podstavci pěticípé hvězdy, na kterých byla nošeno takřka 20 kg vážící stříbrná socha světce. Počet členů průvodu dosahoval až několika tisíc osob. Poutníci často na Zelené hoře zůstávali i delší dobu a nocovali přitom v ambitech, nebo na okolních svazích.

Tradice poutí byla narušena požárem kostela v roce 1784. Státní i církevní správa zpočátku konání dalších poutí zakázala, ale díky úsilí několika místních obyvatel se podařilo toto rozhodnutí zvrátit. I přesto zájem o ně postupně upadal až nakonec byla slavena pouze hlavní svatojánská pouť v květnu. V roce 2018 se díky spolupráci Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou II a spolku Putování za Santinim podařilo obnovit tradici lidových krojových procesí, které se v současné době koná ve svátek svatého Václava a je doprovázeno i vystoupením krojových souborů v poutním areálu.

Svatojánská pouť

Ve Žďáře se konaly poutě patrně již od samotného založení kláštera. Původně byla tato tradice spojena se svátkem Nanebevzetí Panny Marie v polovině srpna. Tuto událost ale po postavení poutního kostela jednoznačně předčila nová barokní pouť na počest svatého Jana Nepomuckého. Po vysvěcení kostela dne 27. 9. 1722 se Žďár stal jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst v českých zemích. Kromě samotné svatojánské pouti připadající na 16. května, se v kostele konaly slavnosti také každou první neděli v červnu, červenci, srpnu a také v neděli po svatém Matoušovi (mezi 22. a 30. září, datum zhruba odpovídající vysvěcení kostela).

V dnešní době je hlavní poutní den stanovený na nejbližší neděli k 16. květnu. Slavnosti a obřady probíhají v období mezi těmito dvěma daty a mají formu mší, pobožností, večeru chval atd.